Bolestivé prázdno

Ukradl jsi mi ho bez váhání,
to tvé předstírání, že to je to pravé.
Bez jediné kapky slitování, utekl jsi,
když jsem měla oči zavřené.

Ta pomalá melodie tvrdě doprovázená,
doprovázela tě odjakživa tvým životem.
Nikdo však neví, že byla mnou zpívaná,
nebyl jsi pozorným pilotem.

Ukradl jsi to a věděl jsi,
že už mi to nikdy nevrátíš.
Odneseš si to navždy s sebou,
do krabičky vzpomínek si to zařadíš.

Nic nevíš, opravdu, vůbec nic nevíš,
mizíš, objevíš se a zase mizíš.
Já však vím ještě méně než ty,
z toho, co jsem věděla se staly ostré břity.

Rozrývaly mi duši,
která začala bloudit světem.
Kde je?, to nikdo netušil,
pečlivě se schovala před světlem.

I přes to ji ještě bylo pomoci,
někdo ji mohl zachránit.
Blížila se ke konci,
byla jsem to já, kdo ji život mohl vrátit.

Vrátit na své místo,
tam kde je o ní postaráno.
Už nikdy víc, to už vím najisto,
neucítí to smrtící bolestivé prázdno.