Zlomená

Hustým lesem běžím,
jsem zcela vyčerpaná.
Čekám, kdy se asi složím,
v myšlenkách jsem uvězněná.

Mé svaly pomalu ochabují,
cítím ostrou bolest.
Vidím oči, naposledy mě pozorují,
chvíli potlačí mou úzkost.

Když se oči vytratí,
vrátí se vše zpátky.
slzy z očí se mi řítí,
mou duši nic už nenavrátí.

Říkám tedy všem své sbohem,
milovala jsem vás z celého srdce.
Srdce je spoutané okovem,
bude tvrdě spát, jen ne sladce.

,,Co to je za dívku?"
lidé si šeptají.
,,Prý věřila na lásku."
všichni se rozesmějí.

Neznámý chlapec z davu vystoupí,
otře si od slz tváře.
,,Nesmějte se! Jste snad hloupí?",
křikne a všechny pokáře.

,,Co ty o ní vůbec víš?!",
křikne z davu starší žena.
,,Víc než ty a než si myslíš!"
dívku si položí do klína.

Když se lidé vzdalují,
smutně klečí u ní dále.
Po tváři ji pohladí a řekne:
v mém srdci budeš neustále.