Co se děje?

Zamžourala jsem očima a chvíli viděla rozmazaně. Když jsem se stačila rozkoukat, z kraje jsem zahlédla siluety stojící za sklem, byl to Chester a něco tam řešil s doktorem. Já jsem byla píchlá na nějaký přístroj a neměla jsem páru, co se mi děje. Chester otočil hlavu mým směrem a jakmile zjistil, že už jsem vzhůru, něco posledního řekl doktorovi a vešel ke mně do místnosti, sedl si vedle mě do křesla.

"Co se děje?" jediný, co jsem si ještě vybavovala bylo, že mi sestřička něco píchla.

"Dali ti sedativa. Potřebovali tě uspat, aby tě mohli operovat." pronesl to opět tak klidným chladným hlasem.

"Proč se o mě najednou tak hezky staráš?"

Překvapeně se na mě otočil a nemohla jsem si nevšimnout překvapení v jeho výrazu.

"Dělám jen to, co by udělal každý, když by se jednalo o život člověka."

"To není pravda, každý by to neudělal..."

Provrtával mě očima a bylo vidět jak se mu hýbou čelisti, když zatínal zuby.

"Tak mi řekni, proč jsi mě unesl? Co ti to přineslo?"

"Frederico, mlč..."

"Já nebudu mlčet, dokud mi neřekneš o co ti jde!"

Najednou se ke mně vydal nasupeným krokem a chytil mě za vlasy, tahal.
Než jsem stačila vydat jedinou hlásku, zacpal mi pusu, aby mě nikdo neslyšel vyjeknout, naklonil se k mému uchu.

"Řekl jsem, odmlčel se, že máš být zticha!"

Do očí se mi zase nahrnuly slzy a jen jsem tiše zajíkla. Povolil dlaň na mých ústech.

"Au, t-to bolí..."

Pustil mé vlasy a beze slova odešel. Tiše jsem tam ležela a přehrávala si ten moment pořád dokola.