Domov

Slyším ho volat mé jméno,
cítím, že mu scházím.
Stejně jako já postrádám to,
v srdci vzpomínky mi vězí.

Táhne mě k sobě,
jako voda přitahuje Slunce.
Nedokáži mu odolat,
padá mi stejná strana mince.

Strana u níž cítím,
že je jednou provždy ta správná.
Neboj se, už k tobě mířím,
volání mého jména neustává.

Ve větru slyším ten lákavý šepot,
co mě k sobě vábí.
Hukot řeky omívající břeh louky,
s cvrlikotem ptáčků ladí.

Je to něco, co nedokáži popsat,
něco silného, něco překrásného.
Jestli teď nemůže nastat ten zvrat,
tak slibuji, že jednou se stejně vrátím.

Pocítím znovu tu známou něhu,
kraje zářícím zelení.
Pohlédnu opět na východ Slunce,
zbaví mě okovů a kamení.

Cesta bude velmi dlouhá,
ale nevadí mi to pokud mám svůj cíl.
Nasměruje mě k tobě,
zpět, tam kam patřím.

Prorazím si hráze rychle jako voda,
paprsky ohřeju travnaté pláně.
Poletím svižně s ladností orla,
vzdorovat každé protiletící ráně.

Je to něco, co nedokáži popsat,
něco silného, něco překrásného.
Jestli teď nemůže nastat ten zvrat,
tak slibuji, že jednou se stejně vrátím.

Pocítím znovu tu známou něhu,
kraje zářícím zelení.
Pohlédnu opět na východ Slunce,
zbaví mě okovů a kamení.

Cesta bude velmi dlouhá,
ale nevadí mi to pokud mám svůj cíl.
Nasměruje mě k tobě,
zpět, tam kam patřím.