Hlas

Slyším zase ten hlas,
je stále jen hlasitější.
Volá mě k sobě,
neposlouchám ho.

Když tu začne vzteky ječet,
začne volat o pomoc.
Zaplavuje mě zvláštní pocit,
je to pokání?

Žere mě to zaživa,
mé síly tomu nestačí.
Chtěla bych začít znovu,
narodit se a ležet mámě na hrudi.

Chtěla bych zahnat ty temné myšlenky,
co ze mě vysávají světlo.
Cpou se jím, tváře jim pukají,
vidí mě padat, jsou nelítostné.

I když bych měla skákat v oblacích,
to si za vše zasloužím.
Tahají mě za kotníky,
nenechají mě volně skákat a jásat.

Chtěla bych být holčičkou,
co se raduje na pláži.
Rozeběhne se na svého tatínka
a ten s ní zatočí.

Chtěla bych být dívkou,
co nezná temná místa a skrýše.
Pozoruje koně ve výběhu,
jak se navzájem klusem předhání.

Chtěla bych běžet do říše divů,
tak daleko, kam by mi nohy stačily.
Až tam, kde by se zatavily
bych možná byla světýlkem.

Světýlkem takovým,
které nepotřebuje energii k tomu,
aby zářilo.
Světýlkem takovým,
který nepotřebuje zdroj,
víš?

Ale jsem šťastná