Hniloba

Víš vůbec o tom, že mám srdce?
Víš vůbec o tom, že bije prudce?
Máš páru o tom, že bije stejně jako tvé?
To tvé srdce, zčernalé a spálením zatuchlé.

Puch jež se rozléhá po celé místnosti,
tvůj stín tancuje ze stěny na stěnu.
Trpíš, pláčeš, směješ se, to jsou úzkosti,
to ony na tvém srdci vytvořili tu bílou pěnu.

Pěnu lepkavkou, jež se zdá, že se nesmyje,
bude na tvém srdci nalepená a bude ho svírat.
Jed z pěny se ti až do morku kostí zaryje,
ta bolest proměny v prach tě bude týrat.

Uvidím tě, jak se v bolestech svíjíš,
jak křičíš o pomoc a myslíš si, že tě zachráním.
Ba naopak, v křečích a bolestech se mi více líbíš.
I když nebudeš chtít, hlavu ti pod vodní hladinu nakloním.

Cítíš ten chlad? Ten chlad prostupující do tvého těla.
Do těla, které se v obraně cuká.
Nějaká nevinná ruka tě snad mrtvého chtěla?
To by byla přeci škoda, abys už nikdy nezažil taková muka.

Chtěl by sis to zasloužit?
Klid, mír, ticho a žádné týrání?
Tak první zkus svou duši opravit.
Zajdi do servisu, ať ti zkontrolují mazání.

Nebo si snad připadáš v pořádku?
Dobrá tedy, vyzkoušíme si tě.
Řekni mi jedinou čistou pohádku,
kde bys hrál hlavní roli po pravdě a znamenitě.

Vidím, že nic moc, lžeš a kdo lže ten krade!
Copak bys chtěl ukrást tentokrát?
Ty jeden prolhanej bezcitnej smrade!
Jistě si to od prvního odstavce přečteš znovu, velice rád.