Hodná

  Ve škole jsem byla jako tichá myška a nedokázala jsem ze sebe vydat ani hlásku. Stihla jsem schytat už tři pětky během dopoledne, protože jsem při zkoušení nebyla schopná na učitelky vyklopit jednu smysluplnou větu.

S Cerri jsme pak mlčky šly na oběd a ona mi zase horlivě něco vyprávěla. Vůbec jsem jí vlastně neposlouchala, všechno mi lítalo jedním uchem dovnitř a druhým ven.

,,Sakra Frederico! Ty mě vůbec neposloucháš..."

,,Ale jo, poslouchám."

,,Vážně? A na co jsem se tě právě teď teda zeptala?"

Nevěděla jsem absolutně vůbec nic, úplně vygumováno, ani jsem nevěděla, že mi položila otázku.

,,Promiň Cerri, máš pravdu... neposlouchala jsem mám nějak divný den..."

,,Frederico... stalo se něco? Pozoruju tě už celý den a jsi úplně mimo. Nechceš jít domů? Je ti dobře?"

,,Já..."

Už jsem se jí to chystala říct, ale najednou jsem cítila, jak mi zavibroval mobil.
Přečetla jsem si kdo mi napsal a hodně rychle jsem si rozmyslela, co na Cerri vyklopím.

,,Já tady zůstanu ještě na odpoledku, ty dvě hodiny ještě vydržím a pak půjdu asi k doktorce, nějak mě píchá poslední dobou v podbříšku."

'Vážně Frederico??? Větší hovadinu sis vymyslet nemohla?'

Ale naštěstí mi to sežrala.

,,Jo dobře, pak mi kdyžtak napiš jak jsi u ní dopadla."

Objala mě, rozloučili jsme se a zamířili jsme každá do jiných tříd, protože jsme byly rozdělené do skupin.

Rychle jsem si ještě odběhla na záchody a tam jsem rozklepaně vytáhla telefon a rozklikla zprávu, která mi přišla před pár minutami.

Chester: ,,Jestli ji to řekneš, přísahám, že budeš litovat a ona taky... :)"

Přišla další zpráva

Chester: ,,Hodná... :) :3"