Jak čas plynul

Jak nám bylo předurčeno,
shledaly jsme se.
Shledaly jsme se,
poznaly jsme se.

Spojila nás dětská píseň,
smích nás zcela ovládal.
Kouzelný to moment byl,
ničím jsme se netrápily.

Moudrý člověk,
na kytaru nás učil.
Hrály jsme s radostí
bez jakýchkoliv starostí.

Jak čas plynul,
vyrůstaly jsme.
Vedle sebe a společně,
spoustu překážek jsme překonaly.

Tolik nocí a dní,
co jsme se k sobě tulily.
Mlčky jsme pozorovaly hvězdy,
pár slov u toho prohodily.

Jako dvě sestry,
ve všem jsme si pomáhaly.
Jako slunce a měsíc,
ve všem jsme se lišily.

Každá jsme jiná,
přesto jsme byly spolu.
Tolik rozepří,
tolik krásných chvilek .

Jak čas plynul,
naše životy plynuly s ním.
Dospívaly jsme,
nastal ten zlom.

Ne nadarmo se říká,
láska a nenávist.
Jsou tak odlišné
a přitom si jsou blízké.

Láska nás obelhala,
nechaly jsme se svést tou zlou.
Sevřela nás ve spárech,
nechtěla nás pustit.

Tvá dlaň, kterou jsem držela,
se mě náhle pustila.
"Ale ne!", snažila jsem se ji chytit,
nestihla jsem to.

Prudké tornádo mi tě vzalo,
vzdalovala ses.
Křičela jsem, co nejhlasitěji,
neslyšela jsi mě.

Tornádo bylo příliš silné,
my zase příliš slabé.
Slzy, které mi padaly z očí,
zaplavily celou krajinu.

Ze slz vznikla louže,
z louže vzniklo jezero.
Z jezera vzniklo moře
a z moře zase oceán.

Oceán tak veliký,
že jsem neviděla žádný břeh.
Nenechala jsem se odradit,
plavala jsem, plavala.

Když jsem myslela, že už umřu,
břeh jsem spatřila.
Vybavila jsem si tvou tvář,
z posledních sil jsem zabrala.

Můj cíl jsi byla ty,
zase tě spatřit.
Tolik měsíců bez tebe,
jsem se v oceánu topila.

Vyškrábala jsem se na břeh,
a tiše jsem jen doufala.
Že první koho spatřím,
budeš ty, ano ty.

Hledala jsem tě všude možně,
několik dní bez jídla.
Vyhublá a zdrcená,
po silnici jsem běžela.

Slunce pražilo, horko bylo,
pot mi po čele stékal.
Voda mi chyběla,
jen anděl mě dál podpíral.

Když tu jsem někoho zahlédla,
dívku s tmavými vlasy.
U jezera seděla,
"bless the broken road" si zpívala.

Volala jsem její jméno,
avšak má ústa byla tak vyprahlá.
Nemohla jsem mluvit,
natož křičet nahlas přes celou louku.

Prosila jsem prosila,
ať se konečně otočí.
Jsem tady, jsem tady!
Půl světa jsem obešla.

Otočila se,
ticho.
Spatřila mě,
ticho.

"Ahoj",
pozdravila jsem.
Běžela ke mně,
v objetí mě sevřela.

Obě jsme plakaly,
nic neříkaly.
Šťastny, že jsme se opět shledaly,
tak tomu osud chtěl.

Jak tomu osud chtěl,
znovu spojil naše cesty.
Jak čas plynul,
spolu naše životy plynuly s ním.