Kapky krve

Už se chýlilo k šesté hodině,
dívka ven se vydala
Na náměstí se s přáteli,
každý večer shledávala.

Dnes nikdo nepřicházel, byla sama,
na zádech jí běhal mráz.
Ulice již byly pokryté stínama,
ubýhal jí drahocenný čas.

Výkřik náhle zaslechla,
leknutím se rychle zvedla.
Co se má stát, to ovšem nevěděla,
tak se bezhlavě za výkřikem hnala.

Na hřbitov ji zavedl,
zmateně se rozhlížela.
Tu ji hrůza a strach popadl,
jí drahá známá na zemi bezduchá ležela.

Sevřela ji do naručí s očima od slz,
krk měla od krve prokousaný skrz na skrz.
Jak se jí to mohlo stát?, zeptala se sama sebe,
odpovědi se ji dostalo tak rychle, jakoby spadla z nebe.

Pevné ruce jí ze zadu chytily,
zvedly jí prudce ze země.
Temnému muži patřily,
do očí se jí díval toužebně.

Bezcitná touha z něj sálala,
stačilo se podívat do jeho černých očí.
Marné bylo, když se vymanit snažila,
z hrdla vydal zlověstný smích.

Sevřel dívku v náručí,
přes rameno si jí přehodil.
Rozeběhnul se nelidskou rychlostí,
další kořist ulovil.

V cíli dívku z ramen shodil,
zpět do svého náručí.
,,Je tě škoda", vyslovil,
pohlédnul jí do očí.

Jeho oči barvu změnily,
z temně černé na modrou.
Řekl si: ,,ta podoba je k neuvěření",
vzpomněl si na tu chvíli bolestnou.

Kdysi měl city hluboké,
svou ženu vroucně miloval.
To všechno mžikem skončilo,
když svou ženu pohřbíval.

Od těch dob se lidem mstil,
zlý svět jí tak ublížil.
Krvechtíč ho pohltil,
každou noc se nakrmil.

Dnes chytil opět kořist svou,
měl jí potkat osud stejný.
Když jí položil na loži svou,
zmocnil se ho pocit neobyčejný.

Byla jí tak podobná,
do rukou ji pevně vzal.
Byla celá roztřesená,
v náručí jí kolíbal.

,,Proč jsem tady
a proč jsi ji zavraždil?!",
zeptala se.
,,Žádám tě o odpuštění, zůstaň, naléhal, poznáme se."

Spoustu měsíců tam dívka strávila,
cítila nenávist a zlobu.
Čas si však vzal své,
zloba změnila svou podobu.

Věděla o jeho minulosti,
i o tom kým vlastně byl.
Prožil si život plný lásky i zlosti,
ke zlým by ho tehdy člověk nezařadil.

Jak se chladné srdce změnilo na vřelé,
choval se k ní s úctou a upřímně.
Srdce dívky láskou zahořelo,
rozhodla se k proměně.

Objal jí kolem pasu,
,,miluji tě" zašeptal.
,,Dal jsi mi spoustu času,
s tebou chci žít život dál."

V očích se mu leskla jiskra,
jak ho pohltilo štěstí.
,,Jsi si tím zcela jistá?",
,,Ano, chci tvé kousnutí".

Vlasy jí z krku odhrnul,
pak jí k sobě naklonil.
Tesáky pokožku protrhnul,
známou touhu pocítil.

Nenechal se touhou svést,
po chvíli se odtáhnul.
Po posledním výdechu,
i tlukot srdce pominul.

Ke své lásce dívka vzhlédla,
hltala ho očima.
O jeho pevnou hruď se opřela,
bleďounkýma rukama.

Stiskl její křehké tělo,
jako jedna duše spolu budou žít.
Oba zašeptali slova,
,,nenechám tě odejít''.