Koupel

Probraly mě jakési dotyky. Snažila jsem se otevřít oči a zjistit, kde jsem, ale neměla jsem k tomu sílu.
Dotyčný mi masíroval spánky a záda, hladil mě po celém těle. Po chvíli mi to došlo, ležela jsem ve vaně, v horké koupeli s levandulovou směsí. Ten, kdo mi právě tak skvěle masíroval záda, byl Chester.
Trochu jsem se lekla, když jsem si uvědomila, že jsem vlastně nahá.

,,Chestere..." řekla jsem trošku s obavami v hlase.

,,Fey.. odpočívej a nepřemýšlej teď nad ničím."

Ani jsem mu na to nic neřekla a dál jsem jen prázdně koukala do zdi. Po tvářích se mi začaly kutálet slzy, postupně se přidával větší příval slaných kapek, které začínaly být téměř k nezastavení.
Chester za mnou se pohnul a já se neuvěřitelně lekla, trhla jsem sebou.
Čekala jsem něco hrubého, ale on jen vylezl z vany, uvázal si ručník kolem pasu a podal jeden i mně. Zakroutila jsem hlavou, jakože jsrm ještě chtěla chvíli ve vaně zůstat. Jen přikývl a beze slov odešel.

Už jsem neměla proč žít, byla jsem nikdo. Otec mne opustil, matka strávila několik let jako opilá tanečnice a když už se zdálo, že by mohla mít možnost se tohoto špinavého života pustit, tak mě na světě nechá samotnou... odejde si, navždy.
Zase se mi spustil proud slz. Nebyla jsem nikdy typ člověka, co se litoval a nechtěla na sebe upoutávat pozornost, dusila jsem všechny své problémy v sobě. Na všechno jsem byla sama, už od mala, plavání byla jediná věc, která mě udržovala při smyslech. Ale od té doby, co mě Chester unesl jsem vynechala už asi pět tréninků. Vůbec bych se nedivila, kdyby mě trenérka vyhodila a tím pádem bych ztratila i to poslední co mi zbylo.

Omyla jsem si ve vodě obličej a vylezla jsem z horké koupele. Otřela jsem se a hodila na sebe bílý župan.
Byl čas opět jít za Chesterem, za člověkem, ve kterém se snad nikdy v životě nevyznám.