Let

Dříve mrtvá duše,
náhle ze země se zvedla.
Začala pomalinku problikávat,
její šepot krajinou prozníval,
jako lehký vánek vzduchem nesl se.

Jako polární záře,
ve vzduchu se vlnila,
létala po temných místech,
aby místa proměnila
zase v to, co bývala.

To světlo stále sílilo,
téměř omamným zábleskem,
osvítil několik zemí,
rozzářilo tisíce úsměvů,
zahřálo milióny srdcí.

Když kapka moře padala,
z červeného líčka,
padala rychlostí takovou,
že na její zachycení,
nedalo se pomyslet.

Zázrak zázraků se stal,
když vzduchem pták proletěl,
kapku zachytil ještě dříve,
než na povrch stihla spadnout,
do dáli s ní odletěl.

Kapka do peří se vsákla,
svěží nádech mu dodala,
oškubané vybledlé peří,
na stříbrné a nadýchané
proměnila.

Královský silný orel,
vznášel se hrdě v oblacích,
svou sílu světu ukazoval
roztaženými křídly
a hrozil jimi svým nepřátelům.

Volnost, síla a láska,
okřídlená touha,
létající tvor,
kapky z mořských hlubin,
spojené duše v jedno.