Měsíční svit

Kometa padá z nebes,
nese s sebou vzkaz.
Je tak naléhavý a hlasitý,
i mé tělo ten tlak pociťuje.

Chtěla bych poznat její tajemství,
chtěla bych vědět odkud spadla.
Stejně jako když jsem kdysi
ano, kdysi, tebe poprvé spatřila.

Jaké to je, když ti vlají vlasy,
hoří v plamenech, aniž by ses spálil.
Jaké to asi je, když si kometa prorazí cestu,
cestu nekonečným vesmírem.

Taky bych chtěla prorazit tisíce bariér

Ano! Už cítím ten žár, je na dosah,
ach, bože, jak je uspokojující.
Ta šílenost, touha, smutek a láska,
změť šílených pocitů, co mé srdce souží, ale i šťastnou činí.

Cítím se jako ta kometa,
která se vzdala prastarého místa.
Vzdala se ho, aniž by se ohlédla zpět,
bez otálení za instinktem se vydala.

I já ho následovala

Pád ji umožnil vidět spousty galaxií,
umožnil ji vidět i to, co se zdá nemožné.
Viděla spoustu světel a září,
avšak byla jen jedna nejsilnější.

Záře, jež hvězdu pohltila
a její samotnou záři zesílila.
Byly to odlesky Měsíce,
to on jí předal ždibíček své energie.

Jako jsi předal ty mně

Po pádu nevinné komety
nastalo hrobové ticho.
Tma a líbezné konejšivé tóny,
sladké jako med.

Jako tvé rty

Stejně jako svit měsíce,
záříš ty pro mne.
Tak jak je nádherný měsíc,
jsi nádherný i ty.

Jsem tvá kometa,
svou září jsi mne omámil.
Ty jsi můj měsíc,
vždy budu padat jen v tvé blízkosti.