Nenávidím tě

,,Tak co? Už ti tahle odpověď stačí?"

Zase mě přirazil ke zdi.

,,Nech mě být! Okamžitě mě pust!"

,,Nevzpírej se nebo to bude ještě horší!"

Nemohla jsem uvěřit tomu, že se to právě děje, a že se to děje právě mně.

,,To bolí!!!!"

,,To mě nezajímá. Chtěla jsi pravdu, tak ji máš!"

Chester mě před necelou hodinou spíš unesl než odnesl. Běžel se mnou přehozenou přes rameno přes celý park. Zastavil až někde v uličce s kontejnerama a tam jsem vlastně zkončila, protože tam mě omámil.

Probrala jsem se v zatemněné místnosti a tam za mnou přišel. Odehrávalo se přesně to, čeho jsem se bála nejvíc a odehrávalo se to přesně teď.

,,Drž nebo uvidíš!"

Strašně moc jsem plakala. Do teď jsem byla panna a ještě k tomu jsem ještě neměla nikdy nijak vážný vztah. Tohle bude moje doživotní trauma.

Jenže já se neustále vzpírala. Nechtěla jsem dělat nic proti své vůli, i když už asi bylo pozdě.

,,Nenávidím tě!!!"

,,No vidíš co umím dokázat jen během jednoho setkání."

Konečně přestal, odhodil mě jako kus hadru.

,,Příště se trochu snaž!"

Nemohla jsem ani vstát, všechno mě strašně bolelo. Jen jsem vzlykala a nic jsem mu na to neřekla.

,,Pust mě! Chci domů!"

Tak proradně se usmál.

,,Tak to by se ti mohlo jen zdát holčičko."