Obzor

Moře splývá s nebem,
myslím jen na tebe.
Doufám, že tě zebe,
že nejsme u sebe.

Když tiše kráčím mlhou,
nohy mne do tmy vedou.
Někam, kde to neznám,
jdu vstříc novým touhám.

Odhodím veškerou zátěž,
všechny okovy roztavím.
Tou láskou horoucí,
každým dnem více rostoucí.

Oči jako plamínky žhavé,
těla vášní rozpálená....

Nechám tyto rýmy utéct,
proč se jimi řídit.
Chci se řídit jen svým srdcem,
a tím co zrovna cítím.

Mé srdce buší hlasitě,
mám pocit, že z hrudi vyskočí.
Má mysl je jen na tebe napojená,
na nic jiného se nesoustředí.

Malý krůček od bláznovství,
chybí mi tak málo.
Dokud mne za ruku držíš,
budu tu a stále při smyslech.

Pokud však poslední vlásek,
necháš zbaběle přetrhnout.
Má do té chvíle andělská tvář,
v temnou a ponurou se promění.

Každičký dotek tvé kůže,
mě ke křehkosti dovede.
Tvá vůně dechu mě omámí,
na jiné místo mě odvede.

Do čistě bílého světla,
tančíš se mnou po mráčcích.
Mám pocit, že se vznáším,
koutky úst mi cukají.

Teplo, vůně, pocit domova,
je nám to tak blízké.
Atmosférou nasátý onyx,
do dlaně energii zasílá.

Nosím ho všude s sebou,
vzpomínky mi nechává.
Kdybych se někdy bláznem stala,
on mi můj rozum vrátí.

Toto není sen,
i když se to tak zvláštní zdá.
Milovat a být milován,
s těží se někomu poštěstí.

Nejsem narkoman,
avšak jsem závislá,
na tvé vůni.
Jsem čistá,
avšak tobě se odevzdám,
bez váhání.

Jako průzračná voda,
tekoucí v čistých horách,
jako jemný vánek,
čechrající koňskou hřívu.

Průhledná látka,
vznášející se nad hladinou moře.
Vlny narážející na skalní břehy,
rozběh, odraz a skok do hlubin.

Malebný zpěv ostrova,
tajemství tropických hvozdů.
Vydat se na cestu plnou poslání,
bok po boku, ruku v ruce.

Jak bělostné jsou tyto city,
pravda, upřímnost a vděk.
Neposkvrněná duše,
snažíc se držet té tvé.