Řekni mi

Máš to tak snadné?
Nebo si zase něco nalhávám?
Proč své plačící démony,
uklidnit nezvládám.

Tak chtěl jsi nebo ne?
Dokola se tě vyptávám.
Ticha se mi dostane,
i když tě jinak nabádám.

Jako vždy opakovaně,
odcházím s prázdnou.
Tváříš se nevinně,
tvé oči tě klamou.

Do nich nevidíš,
nemáš ani zdání.
Kdypak asi oceníš,
mé velkorysé mávání.

Mávám rudým šátkem,
jako snědý toreador.
Prošli jsme si dalším pátkem,
jsi stále chladný jako mramor.

Jsi jako leklá ryba,
jenom čumíš a mlčíš.
Řekni mi, tak kde je chyba?
Že vnitřní démony, ta slova,
do kouta tlačíš.

Jediný co já chtěla,
je, abys o lásku bojoval.
Jenže já zbabělce jsem měla,
teď už jsi ani nenaslouchal.

Vyvoláváš ve mně hněv,
avšak lásku a soucit také.
Já bych prolila pot i krev,
před, při a dokonce i poté.

Tak víš co, klidně si tam stůj,
zaslepeně si hleď do sebe.
Žij si bezohledně život svůj,
ten tě někam zavede.

Beze mě a já bez tebe.