Růže

  Chce mě, to ne. Je to nějaký psychopat. Musím to okamžitě někomu říct.

,,BZZZ"

Neznámé číslo: ,,Opovaž se..."

On mi snad čte myšlenky nebo co?

Já: ,,Nebo co?"

Neznámé číslo: ,,Trošku odvážná ne?"

Já: ,,Když musím tak musím..."

Neznámé číslo: ,,Aby jsi té odvážnosti nelitovala..."

Já: ,,Nikdy bych jí nelitovala, kdybych se díky ní mohla zbavit tvých otravných zpráv..."

Neznámé číslo: ,,Jednou mi poděkuješ... :) "

Bože můj ten chlap nebo co to je, je fakt magor, úplně totální mišuge.
Beztak je to nějaký feťák a pedofil.

,,CRRR"

Zazvonil zvonek

Pomalu jsem se vydala ze svého pokoje dolů do předsíně. Podívala jsem se do kukátka.

,,PANE BOŽE!"

Tak moc jsem se lekla, když na mě z druhé strany vykouklo cizí oko. Asi fakt nejsem normalní, když se lekám už i očí.
Otevřela jsem dveře a čekala jsem nějakého spolužáka, který si přišel opsat domácí úkol z ájiny - asi jediný předmět, z kterého mám samý.
Jenže žádný spolužák tam nestál.

Na rohožce před dveřmi stála obrovská růže. Modrofialová růže byla v průhledné váze, na které byly vyryté malinké růžičky.
Na stonku květiny jsem si opět všimla papírku, strhla jsem ho.

,,Pro mou plachou kočičku <3 Vím, že mě nenahlásíš... Na to tě moc zajímá kdo se skrývá za neznámým číslem :)"