Šlehačka

Stál u linky a dělal snídani. Já jsem seděla připoutaná k židli, i ruce jsem měla připoutané.

,,Jestli mám takhle jíst, tak bych chtěla vědět jak. Nevím jak ty, ale já doma bez rukou nejím."

Podíval se na mě tím slizkým pohledem.

,,A kdo řekl, že se budeš krmit sama?"

Ve chvíli, kdy to dořekl už u mě stál a napíchl na vidličku jahodu. Začal mi s ní přejíždět od spánku k uchu, pak po bradě...

,,Co to sakra děláš, mohl by jsi mi to laskavě vysvětlit? Okamžitě mě pust!"

,,Nebuď drzá nebo tě nakrmím hůř."

,,Já se ti budu vzpouzet vždycky, nezajimáš mě!"

,,Fajn..."

Rozepl si pásek, poklopec, kalhoty stáhl. Stál tam už jen v trenkách. Vzal klíče, nejspíš ty od těch pout a osvobodil mě jen ze židle ale pouta jsem stále měla.
Připevnil mě jedním zápěstím k zábradlí schodů a druhou ruku mi násilně přitiskl ke svému rozkroku.

Řvala jsem na něj a vzpouzela se, ale nebylo to platné.

,,Však já tě naučím jíst jako poslušnou holčičku."

Odešel a vrátil se během pár sekund se šehačkou v ruce. Ale ne...

,,Ani náhodou!!!!"

,,Ale ano..."

Otevřel a protřepal šlehačku a nanesl její obsah na svůj ďáblův výtvor.
Chytl mě za vlasy a přirazil k sobě.

,,Já - to - nechci - dělat!!!"

,,Ale já chci, tady jsem pán já!"

Stále mě držel za vlasy a určoval si tempo. Mě už docházel dech a mírně jsem se dusila, protože jsem se mu stále vzpírala.
Najednou mě napadlo obranné gesto. Kousla jsem ho, okamžitě se odtáhl a zařval. Schytala jsem obří facku a hlavou jsem to vzala o zábradlí, zatmělo se mi před očima, ale vydržela jsem to.

,,Ty zpropadená špíno!"

Řval na mě sprosté nadávky a pak mě pustil. Jenže já se ani nepokoušela utéct, protože jsem věděla, že by to stejně nemělo cenu. Autem mě odvezl do školy, já musela mlčet a dělat jakoby se nic nestalo.