Stesk

Řádím, výskám, směju se, křičím,
tomu se říká štěstí.
Když jsem se svým drahým,
mou duši od špíny leští.

Každou společnou chvíli,
kterou spolu prožijeme.
Užíváme jako by byla naposledy,
svou lásku si opětujeme.

Čeká na náměstí jako vždy,
směji se, těším se až ho uvidím.
Náhle upadnu do velké tmy,
myšlenky si v hlavě třídím.

Co se to stalo,
když dívka náhle upadla.
Srdce už tlukot vzdalo,
zcela pomalinku chladla.

První pomoc jí drahý poskytl,
dlaněmi hruď mačkal.
Nikdo ani nešpitl,
muž se div již nerozplakal.

,,Ne, prosím nenechávej mě tu",
smutně se na mě díval.
,,Vždyť jsem stále naživu,"
stála jsem u něj, nevnímal.

Nastal krušný den,
všichni oděni do černa.
Kdyby věděli jen,
že stále jsem zde přítomna.

Střídali se,
k rakvi jednotlivě chodili.
Dovnitř nahlédli,
slzy na svobodu pustili.

Řada byla na mém milém,
tvářil se tak zlomeně,
'Na koho se to asi tak divá,'
že by jeho srdce patřilo jiné?

Stále jsem nic nechápala,
proč můj milý nenaslouchá.
Dělá, že mne nevidí,
i když mu šeptám do ucha.

Po něm k rakvi došla jsem,
málem jsem se zhroutila.
Když jsem v ní sebe samou,
bezduchou ležet spatřila.

,,Prosím vrať se zpátky,"
mluvila jsem na sebe.
Měla jsem život krátký,
zpět už cesta nevede.

Samotného jsem ho tu nechala,
spousty dnů si poplakal.
Má duše však se zlomila,
když nové děvče uvítal.

Věděla jsem dobře,
že ho srdce tíží.
Kdyby však jen věděl,
kdo na něj stále shlíží.

Už nic nesmím,
nemohu se ho dotknout.
Jen se na něj dívám,
hořím marnou touhou.

Vášnivé polibky a dotyky,
už jiné dívce daroval.
Slzy bolesti a smutku,
už dlouhou dobu pohřbíval.

Ty jeho oči a slova,
která dřív mi říkával.
Získala je teď ona,
stesk mě uvnitř požíral.

Chtěla bych tě zpátky drahý,
plakala jsem.
Spal klidně
a usmíval se.

Na čelo ruku jsem mu položila,
celý jaksi zpozorněl.
Ve snu jsem se mu zjevila,
a on mne ihned uviděl.

,,Moje milá co ty tady?"
vzal mne do svého objetí.
,,Rozloučit jsem se přišla."
vzniklo tiché napětí.

,,Už jednou jsi mne opustila,
zůstaň ve snu se mnou."
,,Má chvíle už již nastala,
užívej si se svou milou."

Slza mu po tváři stékala,
palcem jsem jí setřela.
Polibek jsem mu věnovala
a bílé světlo spatřila.

Po schodech jsem se vydala,
cítila jsem jeho pohled.
Naposledy jsem se na něj podívala
a pak už nebyl na dohled.