Tancuj dál

Vše je jako nádherný Východ Slunce,
vše se zdá bezchybné jako noční nebe.
Když se však na moment zastavím prudce,
nevidím nic, karmu, tmu a v té tmě sebe.

Je to z toho nárazu, který nastane...
jenže stále nic za světlého dne nepřichází.
Je to jako když mráz ze dne na den pomine,
ale vás však ještě zbytky námrazy pod kůží mrazí.

Tak s hudbou líbeznou v uších po světě tancujete,
s výstupem z jednoho místa na druhé.
Když však nádhernou stavbu spatříte,
promění se v představení předlouhé.

Koncerty, vášnivé chvíle s tanečním partnerem,
na podiu ve větru se vznášíte.
Pár tančí před davy diváků na podiu, ale na kterém?
Znáte tu nádhernou stavbu či neznáte?

Nikdo ji nezná, nikdo ji znát nebude a ani nechce,
dokud pár neodtančí bez masky co pokrývá jejich obličeje.
V tu chvíli jejich sláva poroste lehce,
spoustu cizích tváří rozzlobí a i rozesměje.

Tančíte rádi na ledě nebo raději na pevné zemi?
Jestli na ledě zřejmě se brzy utopíte.
Jestli upřednostníte pevnou zem,
možná že společně s vysušenými lesy uhoříte.

Jaká varianta lepší se zdá.... ani jedna.
Proto si hledáme někoho kdo stejné taneční kroky zná.
Abychom s ním v hořícím lese rozžhavené kmeny stromů přeskočili.
Abychom s ním denní světlo pod ledem opět spatřili.