Třpyt

Třpytí se,
přes to blýskání nevidím,
nevidím dál než-li do tvé blízkosti,
kde se nacházím.

Hřeješ mě,
cítím to známé teplo,
chtěla bych si ho provždy ponechat,
připevnit ho k sobě na zámek.

Hladíš mě,
dotykem tak něžným,
že se mi kůže hojí kouzlem slasti,
ruce milujícího kytaristy.

Díváš se na mě,
pohledem vyjadřujíc upřímnost,
pohledem sdělujíc své pocity,
pohledem plným něhy.

Jako když držíš ten skvostný nástroj,
vybrnkáváš na něj svou melodii.
Tak já se cítím,
když jsem zrovna v tvé náruči.

V hlavě tvá píseň hraje mi,
omílá se stále dokola.
Nechci ani, aby přestala hrát,
hymnou mého osudu se stala.

Náš příběh znamená roční období,
bude se měnit.
Jednou budou kvést okvětní lístky,
jindy zase opadají.

Na místo letních plání,
budeme pobíhat po zasněžených kopcích.
Budeme se smát,
budeme plakat.

Budeme se dívat, jak hoří plamen,
plamen v krbu.
Ten je totiž věčný,
když pravidelně kousky polen přidáme.

Melodie vycházejíc ze středu hvozdů,
rozléhá se všude možně.
Vše se vznáší, s klidem,
chci se vznášet navěky věků.

Třpytí se,
přes to blýskání nevidím,
nevidím dál než-li do tvé blízkosti,
kde se tak ráda nacházím.