Uvězněná

Ležela jsem zkroucená na posteli a zažívala asi největší trauma svého života. Byla jsem panna a ten zmetek to nevěděl, myslel si, že jsem nějaká děfka.
Kdyby jen věděl čeho se teď právě dopustil.Udělal si ze mě nepřítele do konce života. Nějak se odsud musím dostat, odříznout ho a nahlásit. Jestli to neudělám bude ze mě nadosmrti jen jeho hračka a bůh ví co se mnou udělá až ho přestanu bavit. Z myšlenek mě odtrhlo otevíraní kliky.

,,Dobré ráno koťátko."

,,Jdi ode mě!"

,,No to nepůjde, když jsi tak sladká."

,,Musím do školy, budou mě hledat, pokud mě tu budeš držet zavřenou může z toho být velký problém."

,,Neboj se zlato, já už to mám vymyšlené víš. Teď se obleč a přijď dolů."

,,Nikam nepůjdu! Ještě mě tam zase znásilníš!"

Na chvíli odešel z místnosti a po chvilce přišel zpět s oblečením v ruce.

,,Tohle si vezmi ma sebe a přijď dolů. Nemáš stejně na výběr."

Věděla jsem, že má pravdu tak jsem si od něj jen znechuceně vzala oblečení a počkala až odejde.

Musím říct, že co se týče vkusu, tak ten měl dobrý. Vybral mi kdesi černé tílko s krajkou ktrá lemovala ramínka a dolní kraj. K tomu černé legíny z velmi příjemného materiálu, který rýsoval přesně mou postavu. Nakonec ještě koženou bundu a bílé Airmaxy.
Kde na tyhle věci sakra bere? Byla jsem hotová, tak jsem se teda sebrala a šla jsem dolů. Před schodama jsem se ještě zhluboka nadechla, zavřela oči, vydechla a modlila se, aby se nestalo něco jako včera večer.